THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tohle mne dostalo! Disinter jsou velmi stará banda z Chicaga, vznikli už roku 1990. Paradoxně tohle je jejich první oficiální CD. Docela se načekali, co? Z toho je ale na druhou stranu vidět, že jsou to tvrdí a nezlomní válečníci. He, tohle CD vás na 100% vrátí do starých dob začátku poslední dekády minulého tisíciletí (tý vole, to zní drsně!!!). Není mi sice jasné, jak se podařilo Morbid recs. zlanařit Disinter do své „stáje“, ale evidentně udělali dobrý tah. Koneckonců Disinter hodně vycházejí ze starého deathu evropské školy, takže být u evropského labelu je pro ně svým způsobem příznačné. A taky předtím udělali špatnou zkušenost s Pulverizer, takže proč ne, že jo... Jakmile si Welcome To Oblivion vložíte do přehrávače a spustí úvodní The Sleeper Awakens, dýchne na vás stará deathová škola, spojená s rychlostí současnosti a s moderní produkcí. Kopáky jsou opravdu velmi rychlé, naopak kytary znějí staroškolsky, místy skoro až thrashově. Maně se vám možná vybaví kytarový zvuk starých Sinister nebo Obscenity. Disinter hrají podobně, ale víc s příměsí té Ameriky. Holt Amíci se prostě nezapřou. Je super, že každý song má svou atmosféru, najdete tam nosné a lehce identifikovatelné riffy a pasáže, takže jako celek působí Welcome To Oblivion pestře. Před skoro každým songem předchází krátké atmosférické intro, takže ta old school atmosféra je tím ještě posílena. Ve své podstatě Disinter nepřinášejí nic nového, ale udělali super poctivých deset steaků. Prostě Welcome... je deathmetalové album, jaké třeba mně osobně už dlouho chybělo. Je to od Amíků takový jakoby návrat ke kořenům a k tradici v momentě, kdy spousta kapel sklouzává ke corovějšímu a víc groove podání (viz např. poslední Dying Fetus, Internal Bleeding...). Vzpomínám si když se srali Entombed, Gorefest už byli v prdeli s Erase, rozpadli se Pestilence, Dismember začali melodičnět na Massive Killing Capacity a v tom momentě hodili Sinister na trh své Hate! To byla tehdy pecka, kurva drát! Takže trochu podobné pocity mám teď, když slyším od Amíků Welcome To Oblivion. A nesmím zapomenout na moc hezký malovaný obal! Nemusíte se mnou souhlasit, ale mně se to prostě líbí!
8 / 10
As We Burn (2004)
Demonic Portraiture (2002)
Welcome To Oblivion (2000)
The Beauty of Suffering (EP) (1999)
Torn From The Grave (demo) (1997)
Desecrated (1996)
With The Blood (demo) (1996)
Storm of The Witch (demo) (1995)
Disinterra Et Corpus (demo) (1991)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Morbid Records
Dosť vydarený oldschool.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.